Jak uchopit mikrofinancování v ČR? Tisková zpráva
Jak uchopit mikrofinancování v České republice? Zpráva z konference.
Již druhým rokem se v Praze uskutečnila konference Equal Opportunities for Equal Development (EOED) pod hlavičkou organizace cats2cats. Letos se konference věnovala mikrofinancování a jeho využití v českých podmínkách. Jakou představu mikrofinancování se podaří v CR prosadit? Je zde pro mikrofinancování prostor? Je ho potřeba? To jsou otázky, které rezonují dodnes.
Hlavní otázka, která by měla být zodpovězena v diskuzi o české podobě mikrofinancování, je proč by se vůbec něco takového mělo řešit v České republice. Tato otázka rezonovala během celé konference EOED. Ačkoliv v ČR není takový nedostatek příležitostí jako v Bangladéši, jsme součástí Evropské unie a tím evropského práva, nemáme početné menšiny a nezaměstnanost v porovnání s evropským průměrem není tak děsivá , je zde voláno po výraznější podpoře podnikání a podnikatelů a podnikatelek.
Tak proč?
V roce 2014 se konference zaměřila výlučně na mikrofinance z různých perspektiv. Cílem bylo objevit potenciál podpory malého podnikání a definovat koncepci systému této podpory. Zahraniční příklady (Mexiko, Chile, Maroko) představily mikrofinancování jako motor pro vytváření svépomocných komunit, které se vzájemně podporují v rozjezdu podnikání či dodržování splátkových kalendářů.
Z příkladů bylo patrné, že vedlejším nicméně nedůležitým efektem je posílení sousedských vztahů a komunity – čemuž napomáhá systém nastavení poskytování mikropůjček.
Systém Latinské Ameriky tak kromě sociálního začlenění nejchudších vrstev obyvatelstva podporuje individuální zodpovědnost, růst komunity a odstranění chudoby. Tento trend byl potvrzen nejen na konferenci EOED v Praze, ale také pár týdnu poté na 4th Annual Convention against Poverty and Social Exclusion v Bruselu, kde Martin Burt z Fundación Paraguaya (Paraguay) prohlásil, že mikrofinance jsou úspěšným nástrojem v boji s chudobou a cestou k sociálnímu začlenění nejchudších a nezaměstnaných .
Aktuální situace v České republice je jiná než v Latinské Americe, nicméně i u nás, stejně jako ve světě, se ukazuje, že lepší příležitostí k podnikání mají ti, kteří už mají přístup k finančním zdrojům (finanční kapitál) a mají znalosti a zkušenosti (sociální kapitál). Jinými slovy, v českém prostředí pro osoby s určitým životním znevýhodněním nebo znevýhodněním na trhu práce nepředstavuje podnikání první volbu, první volbou je stabilní zaměstnání.
Alena Křížková pak doplnila, že zároveň na trhu práce existuje řada bariér – například pro ženy – daňový systém, mateřská a rodičovská dovolená, kulturní stereotypy, finanční náročnost rozjezdů podnikání (absence stimulů – např. odpouštění odvodů).
Díky tomuto prostředí klesá sebevědomí potencionálních podnikatelů a podnikatelek, kteří vidí přístup k příležitostem jako komplikovaný. Tento trendy byl potvrzen i nedávnou studií, kdy se Česká republika podle průzkumu Světové obchodní banky „Doing Business 2014“ umístila na 75 místě z 189 hodnocených zemí, kdy jedním z největších problémů v ČR je proces zakládání firmy a zároveň české podnikatelské prostředí je hodnoceno jako málo přívětivé k podnikatelům.
Roman Šišer ze společnosti Česká inovace vidí v absenci příležitostí právě příležitost – když něco nefunguje, je to prostor pro inovace. Tou inovací mohou být právě mikrofinance. Ovšem, většina osob bez zaměstnání preferuje být zaměstnancem než osobou samostatně výdělečnou. A jsme u nastavení systému podpory podnikání – vidíme více bariér než příležitostí. Podnikání by nemělo být nucené.
Tomáš Havrda z ICA Centre Europe upozornil na letošní konferenci EOED, že podpora podnikání by se měla řídit tím, co je poptávané, a ne tím, co je podporované. V současné době se v české podnikatelské prostředí zaměřuje zejména se start upy a vytvářením sítí (Wayra, Czechinvest, cats2cats, Impact Hub, etc).
Státní správa má mnohdy v těchto sítích nejasnou roli. Již existující podnikatelé a podnikatelky se shodují na tom, že hlavní slovo v úvahách o podnikání má risk a potenciální neúspěch, který je zmírňován promyšleným plánem podnikání a nadšením z realizování svých představ. Podporu proto nevidí pouze ve finančním stimulu, ale taky v pozitivní osvětě v podnikatelském prostředí a posilování podnikatelské gramotnosti (např. koučink, mentoring).
Zajímavým zrcadlem těchto českých diskuzí je zkušenost ze zahraničí. Paní Monsalve z chilského Fondo Esperanza byla společně s dalšími zahraničními kolegyněmi překvapena z toho, v jakých souvislostech se mikrofinancování v Praze probírá. Nemluví se o zmírňování chudoby a otevírání příležitostí pro ohrožené chudobou a nezaměstnaností. Berete to až příliš jako byznys. Uvízli jste v stereotypech o podnikání. Proč mluvíte o podnikatelích, když mikrofinancování je o komunitě?
V České republice máme vedle definovaných ohrožených skupin (sociálně vyloučené oblasti, bezdomovci) velkou skupinu lidí se zúženým spektrem možností a příležitostí (absolventi, ženy v domácnosti, osoby 50+, dlouhodobě nezaměstnaní, lidé s podnikatelským nápadem bez zdrojů). Mikrofinancování by tedy mohlo najít své české adresáty I nad rámec striktně byznysového chápání.
Po bezmála osmi letech, kdy diskuze o mikrofinancování v ČR začínaly, jsme na křižovatce – buď budou mikrofinance uchopeny jako podpora pro malé podniky (do 10 lidí, do 25 000eur ), tedy jako podpora malým podnikatelům s nulovou šancí na půjčku od bank nebo se vybuduje systém dlouhodobé podpory podnikání, který v sobě bude kumulovat finanční i sociální kapitál po vzoru zahraničních zkušeností.
Tato dichotomie změnila dynamiku konference EOED a odhalila, proč je tak nelehké v českém prostředí odpovídat na otázku – proč bychom se měli věnovat otázce mikrofinancování v ČR. Rozdílnost v chápání smyslu podnikání je odrazem odvěké výměny názorů dvou světů – byznysu a sociální sféry. Diskuze nad možnostmi mikrofinancování (nikoliv nad mikrofinancemi) se stala zrcadlem české společnosti, kde často místo spolupráce přicházejí dohady. Je tedy otázkou, zda můžeme začít s mikrofinancováním v českém prostředí, pokud se všechny strany nedomluví na její filosofii.
Co teď?
Konference EOED velice dobře identifikovala potenciální problémy podpory podnikání, je oprávněné použít podnikání jako nástroj sociálního začleňování nebo musí být podnikatelské prostředí definováno pouze klasickými koncepty? Tato diskuze má východiska, nicméně je třeba sezvat ke stolu byznys, neziskový sektor, státní správu a investory a diskutovat nad tím, za jakých podmínek mohou být podporováni začínající podnikatelé a podnikatelky se ztíženým přístupem k finančnímu a sociálnímu kapitálu a co bude považováno za společensky prospěšný výsledek.
Autorky: Katarina Chaloupková, Petra Kubálková
Naše kurzy a workbooky: Jak jednoduše na sketchnoting